Day 04 - A habit that I wish I didn’t have

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemohu si na žádný výrazný zlozvyk vzpomenout.

Viz takové cigarety: Nekouřím, nikdy jsem nekouřila a nikdy ani nebudu. Nedržím vůči cigaretám nějaký předsudek, spíš jsem ještě nikdy neslyšela žádný důvod, proč bych kouřit měla.

- Ty nekouříš?
- Ne.
- Proč ne??
- A proč jo?

Abych něco dělala, tak k tomu musím mít nějaký důvod. Někdy dělám věci i tzv. "z hecu", ale to nedokážu aplikovat na cigarety. Nemám potřebu držet něco v rukou, když popíjím v hospodě pivo. Držím buď krýgl, panáka, anebo (již) živě gestikuluji. Když jsem nervozní, snažím se s někým vykecat. Když jsem ve stresu, řeším příčiny. Když jsem smutná, pouštím si South Park. Když se nudím, jím.

Cigaretu jsem měla na rtech poprvé a naposledy ve čtrnácti letech. Byla jsem se školním sborem na zájezdu v Čechách a večer jsem doprovodila kamarádku-kuřačku za barák, kde si chtěla zapálit. Nenutila mě, já jsem to prostě chtěla zkusit. Začala jsem se dusit kouřem a cigaretu v půlce zašlápla.

Na cigaretách mi strašně vadí ten smrad. Jako dáma bych nechtěla smrdět po cigaretách, nýbrž chci krásně vonět. Už tak mi vadí, jak mi vlasy a oblečení páchnou, když se v noci vracím domů z hospody. Ještě před odchodem vždy řeším, které oblečení si vzít na sebe, aby mi pak nechybělo po zbytek týdne do pracího dne (což u svetrů či džínů je celkem podstatné).

Druhá věc je fakt, který zpozorovala moje spolužačka z gymplu - holky vypadají s cigaretami strašně. Uznávám, že některým mužům přidává cigareta na sex-appealu. Vždy se mi vybaví Al Pacino v Kmotrovi, jak sedí u svého psacího stolu a poslouchaje své mafiánské kumpány pokuřuje cigaretu. Z přítomnosti té cigarety vyzařuje jakýsi chlad, odměřenost, autorita.
Tito muži však nemají své ženské protějšky. Že prý Monica Bellucci vypadá přitažlivě s cigaretou? Ta by tak ale vypadala i v pytli od brambor. S přítomností cigarety to nemá nic společného.

Jeden z hlavních důvodů, proč bych nekouřila, je sebeovládání. Jsem hrdá na to, že se dokážu ovládat. Neškrábu si štípance, v zápalu hry vztahuji k míči zdravou ruku a ne tu v dláze, neutratím všechny prachy v peněžence za chlast. Kdybych se učinila na něčem závislá (cigarety, drogy, chlast, kofein, ...), své dlouho budované sebeovládání bych ztratila.

Také bych nekouřila kvůli svému zdraví. Za poslední rok jsem prodělala dva zápaly plic. Přestože jsem nyní už vyléčená, občas se mi stane, že mě plíce rozbolí. Je to pocit, jako by mi je někdo uvnitř drtil. Prý je to po zápalech běžné a bolest se vyskytuje i po několika letech. Potřebuji tedy, aby se mé plíce zregenerovaly a ne dále poškozovaly.

Avšak nejsilnější důvod, proč nekouřím? Kuřáci mi přijdou ubozí. Vidím to na své kamarádce, která se neustále vymlouvá na důvod, proč si zapálit. Naivně si namlouvá, že až si nabalí nějakého nekuřáka, tak ten samotný fakt ji donutí přestat kouřit. Už jsem se jí snažila vysvětlit, že dokud sama nebude chtít přestat, tak nikdy nepřestane. Řekla mi, ať mlčím. Nechtěla čelit pravdě.
Vidím to na známých u hospodského stolu, kteří si vyprávějí, jak si už stokrát řekli, že přestanou, a pak si pokaždé našli důvod, proč tu cigaretu zapálit.
Trochu mi je těch lidí líto, ale spíše na ně shlížím. Jsou slabí.

Vybavila se mi jedna vlastnost, která mi u sebe vadí - často řeknu něco nahlas a až poté si uvědomím, jak nevhodně ta věc zněla. Už kolikrát mi na to někdo reagoval: "Tak teď jsem se urazil/a." anebo se začali smát, protože má slova dostala dvojsmyslný sexuální podtón.
Není pravda, že bych mluvila dřív, než bych si všechno promyslela. Spíš mi unikne posluchačův úhel pohledu a jeho přecitlivělost na určitá témata (kupříkladu tělesná hmotnost).
Naštěstí se mi to nestává příliš často. Začala jsem si však dávat mnohem větší pozor na to, co se chystám říct, a myšlenky správně formulovat, aby se mi už nikdy nestala tahle situace:

- Byla jsem na něho hrubá?
- Ne. Spíš bezpáteřní.