Za pár dnů končí rok 2010. Mám pocit, že jsem hodně jiná od té slečny, kterou jsem byla před rokem. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy prošla takovým přerodem. Cítím, že jsem hodně dospěla za poslední půlrok - nejspíš je to tím, že jsem se odstěhovala sama do ciziny, že jsem nastoupila na univerzitu... Poprvé se starám sama o sebe a líbí se mi to. Navíc mám teď možnost pravidelně zažívat tzv. Honzův jev, což mě velice obohacuje.
Dospěla jsem. Občas si vzpomenu na sebe samu na základní škole. Pak na gymnáziu. Puberta možná začíná v 11 letech, ale ta je zásadně fyzická. Tělo si vyvíjí mnohem, mnohem více než mysl - alespoň já jsem měla takový pocit a právě toto mě na pubertě frustrovalo nejvíce. Mysl a tělo spolu nekorespondovaly, cítila jsem se cize.
Není to dlouho, co jsem se začala cítit dobře ve svém těle. Není to ani rok, co mi došlo, že jsem krásná. A jakmile jsem si toto uvědomila - skutečně, nitěrně uvědomila - zpozorovali to i lidé kolem mne. Jejich přístup ke mně se docela změnil.
Takové sebeuvědomění není jednoduché. Roky jsem se snažila namluvit si, že jsem hezká, atraktivní, a keeper. Bylo to však houby platné, neboť 1) jsem tomu nevěřila, a tak mi to nevěřili ani ostatní, 2) jsem podle toho nežila. Nevcházela jsem do místnosti s bradou vzhůru, nezvýrazňovala jsem svůj přirozeně optimální WHR, ani nerozdávala úsměvy příslušníkům opačného pohlaví.
Byly časy, kdy jsem měla hrůzu z toho, že bych se stala středem pozornosti. Teď ji vyhledávám a znepokojuje mě, když na mě muži nevisí očima. Před týdnem jsem dokonce zažárlila na svoji kamarádku, když mě její přítel u stolu téměř ignoroval. Hned mi však došlo, že je kravina se něčím takovým zabývat a že je hezké, že jsou do sebe tak zamilovaní, že nevnímají potenciální partnery kolem.
V rozhovoru s lidmi bych to nejspíš popřela, ale skutečnost je taková, že právě tato potřeba svrhnout na sebe pozornost je jeden z důvodů, proč si pěstuji dlouhé, husté vlasy po pas. Je to první věc, které si u mě lidé všimnou. Většinu svého života jsem nosila delší vlasy, ale měla jsem je zastřižené po ramena, maximálně po lopatky. Na delší jsem se necítila dostatečně sebevědomě.
Nyní jsem u kadeřnice nebyla téměř 3 roky a výjma občasného zastřihávání konečků a jednoho nepřijemného (leč humorného) incidentu se žvýkačkou jsem se jich nůžkami ani nedotkla.
Konečně jsem se naučila na sobě vidět mnoho fyzicky krásných věcí, které mi dodávají pocit výjimečnosti. To je nejspíš ten největší krok, který jsem v posledním roce udělala. Toto uvědomění mi dává možnost pokročit dál, neboť tuhle důležitou metu mám již za sebou.
Kam dál? Jak se budu rozvíjet? Kým budu koncem roku 2011?
středa 29. prosince 2010
pondělí 27. prosince 2010
Bezejmenný příspěvek
Mám pocit, že se historie opakuje. Vánoce jsou už druhými svátky v řadě, které u nás doma prožíváme v úzkosti a neštěstí.
O Velikonocích nám příbuzní volali, že našli babičku u ní doma s jednou nohou v hrobě. Do dvou dnů, po hospitalizaci, zemřela. Svátky jsme prožili rozdělení, neboť tatík letěl na druhý konec světa své mámě na pohřeb. Já jsem mezitím těch pár dnů doma probrečela, mimojiné pod tlakem vícero věcí.
Nyní leží můj děda v nemocnici. Před týdnem mu vyoperovali tumor z tlustého střeva, který mu dva roky vyžíral erytrocyty. Z jejich nedostatku se u něj rozvinula progresivní neurologická choroba, kterou nelze léčit.
Je mi pořád do breku.
Máma říká, že už lépe na tom nebude. Když tak stojím vedle jeho lůžka a vidím, jak nás téměř nevnímá, jak se dusí zahleněnými plícemi, které nemá sílu rozkašlat, vybavují se mi vzpomínky na příšerné Velikonoce a mám strach, že tak skončí i letošní Vánoce. Je mu 70 let - čiperný věk pro mé prarodiče z tátovy strany, avšak děda je na tom zdravotně hodně zle.
Koukám na reportáž o otužilcích, kde nějaká devadesátiletá babička slézá do ledové vody a plave. A vím, že můj děda se toho věku nikdy nedožije.
Říkám si, že budu jako ona. Budu se udržovat zdravá, ani ne tak kvůli sobě, ale kvůli svým příbuzným. Aby kvůli mě netrpěli.
Tohle je takový plivanec emocí a faktů, který nemá absolutně žádnou uměleckou hodnotu. Je zbytečný a nikoho nezajímá.
Ale když on nikdo o tom se mnou nechce mluvit. A já se bojím, že jakmile otevřu ústa, tak se jim tam rozbrečím.
O Velikonocích nám příbuzní volali, že našli babičku u ní doma s jednou nohou v hrobě. Do dvou dnů, po hospitalizaci, zemřela. Svátky jsme prožili rozdělení, neboť tatík letěl na druhý konec světa své mámě na pohřeb. Já jsem mezitím těch pár dnů doma probrečela, mimojiné pod tlakem vícero věcí.
Nyní leží můj děda v nemocnici. Před týdnem mu vyoperovali tumor z tlustého střeva, který mu dva roky vyžíral erytrocyty. Z jejich nedostatku se u něj rozvinula progresivní neurologická choroba, kterou nelze léčit.
Je mi pořád do breku.
Máma říká, že už lépe na tom nebude. Když tak stojím vedle jeho lůžka a vidím, jak nás téměř nevnímá, jak se dusí zahleněnými plícemi, které nemá sílu rozkašlat, vybavují se mi vzpomínky na příšerné Velikonoce a mám strach, že tak skončí i letošní Vánoce. Je mu 70 let - čiperný věk pro mé prarodiče z tátovy strany, avšak děda je na tom zdravotně hodně zle.
Koukám na reportáž o otužilcích, kde nějaká devadesátiletá babička slézá do ledové vody a plave. A vím, že můj děda se toho věku nikdy nedožije.
Říkám si, že budu jako ona. Budu se udržovat zdravá, ani ne tak kvůli sobě, ale kvůli svým příbuzným. Aby kvůli mě netrpěli.
Tohle je takový plivanec emocí a faktů, který nemá absolutně žádnou uměleckou hodnotu. Je zbytečný a nikoho nezajímá.
Ale když on nikdo o tom se mnou nechce mluvit. A já se bojím, že jakmile otevřu ústa, tak se jim tam rozbrečím.
úterý 21. prosince 2010
Alfa confrontation - Year One - Part 1/2
Na začátku svého vysokoškolského trimestru v Anglii jsem se začetla do docela zajímavé motivační knížky.
Ve třetí kapitole jsem narazila na takové cvičení, kterého jsem se (ke svému dnešnímu údivu) účastnila. Měla jsem vyjmenovat 4 věci, které jsem chtěla v nejbližší době udělat.
Ke svému ještě většímu údivu jsem si na konci trimestru uvědomila, že jsem je všechny dokázala.
Jak je to možné? Opravdu mi tohle cvičení pomohlo ujasnit si fakta? Motivovala jsem se jeho kontinuálním pročítáním během těch pár měsíců? Anebo je to... náhoda? Ať je to jakkoliv, rozhodla jsem se s vámi o své zápisky podělit. Třeba vás k něčemu podobnému inspirují. Jejich publikací si taky dávám možnost poreflektovat na toto období a posunout se dál. Vzhledem k tomu, že dopadlo úspěšně, určitě k začátku druhého trimestru vykouzlím nové schéma.
First, write down four actions that you need to take that you've been putting off.
-> Improve my speaking skills.
-> Decide what career to pursue.
-> Learn to cook. And cook.
-> Make money.
Second, under each of these actions, write down the answer to the following questions: Why haven't I taken action? In the past, what pain have I linked to taking this action?
-> I didn't practise often enough. I don't know how.
-> It takes up too much of my time. I get distracted easily. I'm afraid of what the future holds for me.
-> I'm afraid. I don't have enough recipes. I don't enjoy food.
-> Laziness. Comfort. I'm afraid of the responsibility.
Third, write down all the pleasure you've had in the past by indulging in this negative pattern.
-> I don't make mistakes. I don't become the centre of attention. I don't get judged upon.
-> I can dream of being anybody I want to be.
-> It's faster to eat precooked meals. I don't have to stay in the kitchen for too long. I don't have to worry about my figure.
-> I have more time for the things I enjoy doing. I don't have to worry about messing up.
Fourth, write down what it will cost you if you don't change now.
-> I will never be able to work in media. I will experience 3 torturous years at uni. I won't become popular. I won't have the confidence of a femme fatale. I won't be able to learn to speak fluently in other languages.
-> I won't get enough experience ahead. I won't be able to prepare ahead, use all my resources. I will end up with a job that will be below me.
-> I will be embarassed in front of my man. I won't be experienced enough to cook well as a future mother. I will spend more money. My immunity will be weak and will betray me again. People will refer to me as being anorectic. I will feel inferior to anybody who can cook. I won't be able to boast about my cooking skills.
-> I won't be able to stand up to my friends that make money. I will feel utterly dependent. My CV will look blank. I will look irresponsible to my future employers. I won't be able to buy things without feeling bad about myself. I will feel incompetent.
The final step is to write down all the pleasures you'll receive by taking each of these actions right now.
-> I will gain confidence. I'll become popular and respected. My tutor will recommend me to employers seeking graduates. I'll receive great references. I'll be able to improve in other languages. I'll receive better job opportunities. I'll be able to write in English and publish my works with a bigger probability of success. I'll be able to read faster and put people down with
my improved vocabulary.
-> I will use the library's resources to prepare. Join societies that will help me. Find a job that'll be related. Improve where I must. Talk back to those who disapproave of my course. Meet the right people. Plan my next steps. Seize opportunities before anybody else does. I will stop losing time pursueding things that'll never happen. I'll learn to manage my time accordingly.
-> I will feel more feminine. I'll improve in a different field. I'll be prepared to cook for my man/family. I'll be healthy. I'll spend less money. I'll feel much better about myself.
-> I'll become independent and responsible. Gain experience. My CV will look great. I'll have money to live on. My friends won't pick on me. I'll improve skills I need for my career.
V druhém článku bude následovat reflexe :)
Ve třetí kapitole jsem narazila na takové cvičení, kterého jsem se (ke svému dnešnímu údivu) účastnila. Měla jsem vyjmenovat 4 věci, které jsem chtěla v nejbližší době udělat.
Ke svému ještě většímu údivu jsem si na konci trimestru uvědomila, že jsem je všechny dokázala.
Jak je to možné? Opravdu mi tohle cvičení pomohlo ujasnit si fakta? Motivovala jsem se jeho kontinuálním pročítáním během těch pár měsíců? Anebo je to... náhoda? Ať je to jakkoliv, rozhodla jsem se s vámi o své zápisky podělit. Třeba vás k něčemu podobnému inspirují. Jejich publikací si taky dávám možnost poreflektovat na toto období a posunout se dál. Vzhledem k tomu, že dopadlo úspěšně, určitě k začátku druhého trimestru vykouzlím nové schéma.
First, write down four actions that you need to take that you've been putting off.
-> Improve my speaking skills.
-> Decide what career to pursue.
-> Learn to cook. And cook.
-> Make money.
Second, under each of these actions, write down the answer to the following questions: Why haven't I taken action? In the past, what pain have I linked to taking this action?
-> I didn't practise often enough. I don't know how.
-> It takes up too much of my time. I get distracted easily. I'm afraid of what the future holds for me.
-> I'm afraid. I don't have enough recipes. I don't enjoy food.
-> Laziness. Comfort. I'm afraid of the responsibility.
Third, write down all the pleasure you've had in the past by indulging in this negative pattern.
-> I don't make mistakes. I don't become the centre of attention. I don't get judged upon.
-> I can dream of being anybody I want to be.
-> It's faster to eat precooked meals. I don't have to stay in the kitchen for too long. I don't have to worry about my figure.
-> I have more time for the things I enjoy doing. I don't have to worry about messing up.
Fourth, write down what it will cost you if you don't change now.
-> I will never be able to work in media. I will experience 3 torturous years at uni. I won't become popular. I won't have the confidence of a femme fatale. I won't be able to learn to speak fluently in other languages.
-> I won't get enough experience ahead. I won't be able to prepare ahead, use all my resources. I will end up with a job that will be below me.
-> I will be embarassed in front of my man. I won't be experienced enough to cook well as a future mother. I will spend more money. My immunity will be weak and will betray me again. People will refer to me as being anorectic. I will feel inferior to anybody who can cook. I won't be able to boast about my cooking skills.
-> I won't be able to stand up to my friends that make money. I will feel utterly dependent. My CV will look blank. I will look irresponsible to my future employers. I won't be able to buy things without feeling bad about myself. I will feel incompetent.
The final step is to write down all the pleasures you'll receive by taking each of these actions right now.
-> I will gain confidence. I'll become popular and respected. My tutor will recommend me to employers seeking graduates. I'll receive great references. I'll be able to improve in other languages. I'll receive better job opportunities. I'll be able to write in English and publish my works with a bigger probability of success. I'll be able to read faster and put people down with
my improved vocabulary.
-> I will use the library's resources to prepare. Join societies that will help me. Find a job that'll be related. Improve where I must. Talk back to those who disapproave of my course. Meet the right people. Plan my next steps. Seize opportunities before anybody else does. I will stop losing time pursueding things that'll never happen. I'll learn to manage my time accordingly.
-> I will feel more feminine. I'll improve in a different field. I'll be prepared to cook for my man/family. I'll be healthy. I'll spend less money. I'll feel much better about myself.
-> I'll become independent and responsible. Gain experience. My CV will look great. I'll have money to live on. My friends won't pick on me. I'll improve skills I need for my career.
V druhém článku bude následovat reflexe :)
