Přijímací zkoušky na VŠ v Anglii (2)

Nyní jsem musela podat přihlášku. Většina britských škol používá systém UCAS. Vytvořila jsem si tedy účet a vybrala univerzitu a obory (rozhodla jsem se hlásit na všechny tři dříve zmíněné, abych zvětšila pravděpodobnost přijetí).

Nastal prosinec. Přišel mi poštou dopis z W., ve kterém mě požádali o motivační dopis a referenci některého svého vyučujícího.
Dopis jsem promýšlela hodně dlouho, neboť mi bylo řečeno, že na něj dávají na vysokých školách velký důraz. Napsala jsem ho zprvu v češtině a následně ho spolu s mým tátou přeložila. Byl psán především v informačním duchu, ale dovolila jsem si tam použít několik uměleckých obratů, aby působil esteticky lépe.
Co jsem tam tedy na sebe napráskala? Psala jsem tam o svém původů, biligvní výchově a zemích, které jsem navštívila. O svém studiu na jazykovém gymnáziu, ovládaných jazycích a výměnných pobytech v cizích zemích. Tyto informace je měly přesvědčit, že jsem schopná žít a studovat v cizině.
Většinu dopisu jsem však věnovala filmu. Psala jsem o tom, kdy jsem se o něj začala zajímat a také o přednáškách a filmových festivalech, které jsem navštívila. Důvod, proč mě film zajímá. Dále jsem zmínila kulturní akce, kterých jsem se během svých gymnaziálních studií účastnila (jako divák i organizátor), abych je přesvědčila, že jsem schopná v oboru působit a komunikovat s týmem i diváky. Zmínila jsem své absolvované umělecké kroužky a způsob, kterým se o obor zajímám ve svém volném čase (psaní scénářů atd.). Filmové časopisy, komorní kina a kritéria filmu, která jsou pro mě důležitá při jeho volbě.
Motivační dopis jsem ukončila zdůvodněním, proč chci studovat v cizině a proč jsem si vybrala Anglii a jejich školu (tzn. vychválila jsem je). Měl cca 700 slov.

Co se týče reference, musela jsem si nejprve zvolit profesora. V úvahu padla samozřejmě třídní, která mě znala a učila francouzsky již čtvrtým rokem, ale nakonec jsem se rozhodla pro češtináře. Proč? Především proto, že jsem si velice vážila jeho úsudku. Je to inteligentní a znalý vyučující, u kterého jsem si byla jistá, že jeho reference bude mít úroveň. Navíc mě učil humanistický předmět, ve kterém často probíral i filmové médium, vyučoval mediální seminář a spolupodílel se na kulturních akcích, kterých jsem se účastnila i já, takže jsem věděla, že to tam zmíní.
Požádala jsem ho tedy o pomoc a on svolil, že to napíše. Psal to v češtině a my jsme to doma přeložili do angličtiny.
Musím poznamenat, že jsem se ze začátku bála onu referenci přečíst. Strašně moc jsem si vážila jeho názoru a byla jsem nervózní, jak mě asi popsal. Trvalo mi asi půl dne, než jsem se odvážila onen dokument otevřít. Musím však říct, že to napsal krásně. Dokonce jsem měla pocit, že mi v některých věcech „přidal“. Psal o některých předmětech, které jsem na gymplu měla (jazyky a mediální seminář), a o kulturních akcích, kterých jsem se během svého studia účastnila (víceméně to stejné, co jsem již zmínila ve svém dopise). Nakonec mě popsal jako studentku a zmínil mé školní práce, které se týkaly filmu (např. prezentace).

Oba dokumenty jsem odeslala mailem někdy v lednu. Zároveň jsem zaplatila přihlášku na UCASu.
Většina VŠ v Anglii brala přihlášky do 19. ledna. Já jsem ji samozřejmě zaplatila na poslední chvíli (pár dnů před termínem) a docela hodně se stresovala, zda ji zpracují včas. Naštěstí, pokud si pamatujete, byly v letošní zimě docela velké kalamity a Warwick se rozhodl posunout termín o týden později, aby dal šanci přihláškám, které byly poslány poštou.

Někdy v únoru mě požádali o to, abych jim poslala potvrzení o svém středoškolském studiu angličtiny a matematiky. Proč angličtina, to jsem chápala, matematika mě překvapila. Zřejmě se chtěli ujistit, že nejsem úplný debil. Navrhovali mi poslat jim své poslední vysvědčení (pololetní ze čtvrťáku), ale to se mi nelíbilo. Z angličtiny jsem tehdy poprvé dostala za 2 a z matematiky jsem měla 3. To nejsou příliš reprezentabilní známky. Domluvila jsem se tedy s angličtinářkou, aby mi sestavila jakési prohlášení o tom, že jsem absolvovala výuku AJ a MAT a zmínila tam známky z vysvědčení konce 3. ročníku (tj. 1 a 2 – mnohem lepší). Vytiskla to na papíře s hlavičkou školy, přidala razítko, podpis, naskenovala a odeslala na předepsanou adresu.

V půlce března mi přišel další dopis, ve kterém psali, že veškeré poslané dokumenty jsou v pořádku a že jsem prošla prvním kolem. První vítězství!
K úspěšnému absolvování druhého kola je třeba poslat „esej“. Esej se měla týkat filmu, knihy či televizního pořadu. Moc se mi nelíbilo, že mi k jejímu sepsání dali pouze necelý měsíc, a bála jsem se, že v kombinaci se školou, maturitou a jinými povinnostmi se to odrazí na kvalitě mé práce.
Nejdůležitější však bylo se správně rozhodnout, které dílo zkritizovat.
Věděla jsem, že musím zvolit něco, o čem mnoho vím a k čemu mám nějaký citový vztah, neboť se obojí odráží na kvalitě konečné práce. Zprvu jsem chtěla psát o své nejoblíbenější knize Solaris (od Stanislawa Lema). Viděla jsem dokonce obě její filmové adaptace (r. 1972, r. 2002) a to jsem tam mohla zmínit a porovnat.
Nakonec jsem se však rozhodla psát o filmu Fantom Opery (r. 2004). Je to můj nejoblíbenější příběh ze všech příběhů, četla jsem vícero knižních verzí, mám naposlouchané muzikály a viděla jsem celkem 7 filmových adaptací. Pokud je něco, čemu rozumím a co zároveň miluji, pak je to Fantom Opery.
Další výhodou je, že má vybraná verze filmu není dokonalá. Myslím si, že mnoho lidí dělá chybu v tom, že si vyberou oblíbené dílo, které je velice kvalitní a na čem nedokážou pojmenovat mínusy. FO má mnoho jak kladů, tak i záporů.

V den psaní recenze jsem si film (už po milionté) pustila a dělala si poznámky (herci, přechody mezi scénami, hudba, kostýmy, dialogy, struktura příběhu - prostě všechno). Poté jsem si rozdělila poznámky do tří kategorií – struktura filmu, herci, hudba - , neboť to jsou hlavní pilíře, na kterých tento konkrétní film stojí.

Tentokrát jsem psala práci rovnou v AJ. Začátek byl hodně těžký a já nevěděla, jak recenzi uvést. Nakonec jsem nad prací strávila den a pak ji šla ukázat svému tátovi ke korektuře. Opravil mi pár hrubek a pomohl přeformulovat věty, které se mu z pohledu rodilého mluvčího nezdály. Recenzi jsem nechala večer poležet, vstřebat, a následující odpoledne ji odeslala na mail zmíněný v dopise.
Z recenze jsem měla docela hodně dobrý pocit. Líbila se mi. Měla něco málo přes 1 000 slov.

Začátkem dubna jsem recenzi poslala. A čekala, co přijde dál.