úterý 19. října 2010

Au secours

Jsem znavena. O jednadvacáté hodině jsem vylezla z kajaku a v zrcadle spatřila zarudlé oči. Ne slzy, už jsem dlouho nebrečela. Nejspíš jenom chlor. Don říkal, že se v mých očích odráží strach. Chtěl po mně, abych se převrátila pod hladinu a herdou svých boků se obrátila zase zpět. Nebála jsem se, byla jsem jen rozrušená. Chtěla jsem, aby mě to naučil. V mých očích nebyl strach, působí však vytřeštěným dojmem, neboť jsou značně velké. Očařka mi asi před rokem diagnostikovala mírný exoftalmus. Hormonální problémy však nemám.

Nemám s sebou kapky do očí a ani jsem se zatím neobtěžovala nějaké sehnat. Se zarudlýma očima a vlasama schovanýma pod baretem jsem zamířila zpět na koleje. V Británii jsem se naučila rychle chodit. Takhle kvapně jsem nikdy předtím nekráčela. Možná už nebudu muset dobíhat svou dvoumetrovou kamarádku, až se příště uvidíme.
Obloha nade mnou byla krásná. Jako by si někdo hrál s vodovými barvami odstínů tmavě modré. Kousek byl jemně osvětlen schovaným měsícem.

Nebrečela jsem už víc než měsíc. Naposledy to byl ten den, kdy jsem pochopila, v čem jsem se celý svůj život mýlila. Byla jsem naprosto sklíčená, neboť jsem viděla, jaké klíčky jsem udupala tíhou své vlastní povahy.
Za poslední rok jsem brečela hodně. Víc než za předchozí tři gymnaziální léta dohromady. Poprvé v životě jsem padla mámě do náručí a horečnatě vzlykala. Poprvé mi stékaly slzy na veřejnosti, když jsem o půlnoci jela tramvají domů a celou, půlhodinovou cestu popotahovala.

Byla jsem šťastná a zároveň nešťastná. Slzy štěstí mi ovšem tekly jen ojediněle.

Jak je možné, že člověk bytostně věří tomu, že je šťastný a přesto brečí z neštěstí? How fucked up is that?

Dnes jsem se naučila obrátit svou loď nad hladinu. Mohu to dělat silou v pažích, ale jednoduší je se prudce zhoupnout v bocích. Teprve poté, co jsem cvičila na stěnách bazénu, jsem se dokázala zachránit o druhou loď, která mi připlavala na pomoc. Mé ruce vytryskly zpod hladiny a popadly kajačí čumák, o který jsem se zvedla. Kolem postávající Don říkal, že na poprvé to bylo opravdu výborné, že se mě ani nedotknul. Zachránila jsem se sama.
Však už mám nějakou praxi.

Jsem znavena a mám rudé oči. Ale neostýchám se tvrdit, že jsem šťastná.

Nebrečím.

0 komentářů:

Okomentovat