Alfa confrontation - Year One - Part 1/2

Na začátku svého vysokoškolského trimestru v Anglii jsem se začetla do docela zajímavé motivační knížky.
Ve třetí kapitole jsem narazila na takové cvičení, kterého jsem se (ke svému dnešnímu údivu) účastnila. Měla jsem vyjmenovat 4 věci, které jsem chtěla v nejbližší době udělat.
Ke svému ještě většímu údivu jsem si na konci trimestru uvědomila, že jsem je všechny dokázala.

Jak je to možné? Opravdu mi tohle cvičení pomohlo ujasnit si fakta? Motivovala jsem se jeho kontinuálním pročítáním během těch pár měsíců? Anebo je to... náhoda? Ať je to jakkoliv, rozhodla jsem se s vámi o své zápisky podělit. Třeba vás k něčemu podobnému inspirují. Jejich publikací si taky dávám možnost poreflektovat na toto období a posunout se dál. Vzhledem k tomu, že dopadlo úspěšně, určitě k začátku druhého trimestru vykouzlím nové schéma.

First, write down four actions that you need to take that you've been putting off.
-> Improve my speaking skills.
-> Decide what career to pursue.
-> Learn to cook. And cook.
-> Make money.

Second, under each of these actions, write down the answer to the following questions: Why haven't I taken action? In the past, what pain have I linked to taking this action?
-> I didn't practise often enough. I don't know how.
-> It takes up too much of my time. I get distracted easily. I'm afraid of what the future holds for me.
-> I'm afraid. I don't have enough recipes. I don't enjoy food.
-> Laziness. Comfort. I'm afraid of the responsibility.

Third, write down all the pleasure you've had in the past by indulging in this negative pattern.
-> I don't make mistakes. I don't become the centre of attention. I don't get judged upon.
-> I can dream of being anybody I want to be.
-> It's faster to eat precooked meals. I don't have to stay in the kitchen for too long. I don't have to worry about my figure.
-> I have more time for the things I enjoy doing. I don't have to worry about messing up.

Fourth, write down what it will cost you if you don't change now.
-> I will never be able to work in media. I will experience 3 torturous years at uni. I won't become popular. I won't have the confidence of a femme fatale. I won't be able to learn to speak fluently in other languages.
-> I won't get enough experience ahead. I won't be able to prepare ahead, use all my resources. I will end up with a job that will be below me.
-> I will be embarassed in front of my man. I won't be experienced enough to cook well as a future mother. I will spend more money. My immunity will be weak and will betray me again. People will refer to me as being anorectic. I will feel inferior to anybody who can cook. I won't be able to boast about my cooking skills.
-> I won't be able to stand up to my friends that make money. I will feel utterly dependent. My CV will look blank. I will look irresponsible to my future employers. I won't be able to buy things without feeling bad about myself. I will feel incompetent.

The final step is to write down all the pleasures you'll receive by taking each of these actions right now.
-> I will gain confidence. I'll become popular and respected. My tutor will recommend me to employers seeking graduates. I'll receive great references. I'll be able to improve in other languages. I'll receive better job opportunities. I'll be able to write in English and publish my works with a bigger probability of success. I'll be able to read faster and put people down with
my improved vocabulary.
-> I will use the library's resources to prepare. Join societies that will help me. Find a job that'll be related. Improve where I must. Talk back to those who disapproave of my course. Meet the right people. Plan my next steps. Seize opportunities before anybody else does. I will stop losing time pursueding things that'll never happen. I'll learn to manage my time accordingly.
-> I will feel more feminine. I'll improve in a different field. I'll be prepared to cook for my man/family. I'll be healthy. I'll spend less money. I'll feel much better about myself.
-> I'll become independent and responsible. Gain experience. My CV will look great. I'll have money to live on. My friends won't pick on me. I'll improve skills I need for my career.

V druhém článku bude následovat reflexe :)

Day 05 - A picture of somewhere I've been to

 

Poprvé jsem tam byla kolem svého čtrnáctého, patnáctého roku života. Tou dobou se mezi mými vrstevníky hodně nosilo chodit do čajoven. Na gymplu byly zase čajovny nahrazeny hospodami.
Pamatuji si, jak jsem se hrozně styděla za to, že jsem ještě v žádné čajovně nebyla. Snažila jsem se tento fakt zastírat, ale myslím, že moje společnost mě stejně prokoukla. Zavedla mě tam moje tehdejší nejlepší kamarádka. Měly jsme se tam sejít s našim spolužákem, který byl čirou nenáhodou týpkem, do kterého jsem byla onehda platonicky zamilovaná.

Do této čajovny jsem chodila nejčastěji, i když jsem měla tu čest i s jinými ve městě. Stojí blízko mého domova a zároveň blízko mé bývalé základní i střední školy.
Má skvělou atmosféru. Jak můžete usoudit dle fotky, prostor se nachází v suterénu, který je sice malý, ale ještě se mi nestalo, že bych si tam nesedla. Hačá se na polštářích na vyvýšeném pódiu kolem stolečků osvětlených svíčkou. Dobrá čajovna umí uvést svého zákazníka do ležérního pohodlí. Líbí se mi na nich, že mohou být nenásilně romantickým místem pro páry a zároveň příjemným posezením pro přátele. Čajovny by měly být útulnějšími alternativami kaváren, které jsou zpravidla jasně osvětlené a formální (boty si nesezujete ani se neposadíte či nelehnete na zem).

Mám i špatné zkušenosti s čajovnami. V jedné nejmenované jsem se dostala do konfliktu s tzv. "čajmenkami" - zčásti z vlastní blbosti, zčásti z jejich neurotičnosti. Když jsem se snažila při příští návštěvě napravit onen nepovedný vztah, setkala jsem se pouze s pomstychtivostí a afektovanou neupřímností. Víckrát už se tam nepodívám.
Od té doby mám docela negativní pohled na čajmenky a preferuji čajovny, jež zaměstnávají muže, kteří bývají většinou naprostí pohodáři.

Musím zjistit, jaké čajovny mají ve Velké Británii.

Day 04 - A habit that I wish I didn’t have

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemohu si na žádný výrazný zlozvyk vzpomenout.

Viz takové cigarety: Nekouřím, nikdy jsem nekouřila a nikdy ani nebudu. Nedržím vůči cigaretám nějaký předsudek, spíš jsem ještě nikdy neslyšela žádný důvod, proč bych kouřit měla.

- Ty nekouříš?
- Ne.
- Proč ne??
- A proč jo?

Abych něco dělala, tak k tomu musím mít nějaký důvod. Někdy dělám věci i tzv. "z hecu", ale to nedokážu aplikovat na cigarety. Nemám potřebu držet něco v rukou, když popíjím v hospodě pivo. Držím buď krýgl, panáka, anebo (již) živě gestikuluji. Když jsem nervozní, snažím se s někým vykecat. Když jsem ve stresu, řeším příčiny. Když jsem smutná, pouštím si South Park. Když se nudím, jím.

Cigaretu jsem měla na rtech poprvé a naposledy ve čtrnácti letech. Byla jsem se školním sborem na zájezdu v Čechách a večer jsem doprovodila kamarádku-kuřačku za barák, kde si chtěla zapálit. Nenutila mě, já jsem to prostě chtěla zkusit. Začala jsem se dusit kouřem a cigaretu v půlce zašlápla.

Na cigaretách mi strašně vadí ten smrad. Jako dáma bych nechtěla smrdět po cigaretách, nýbrž chci krásně vonět. Už tak mi vadí, jak mi vlasy a oblečení páchnou, když se v noci vracím domů z hospody. Ještě před odchodem vždy řeším, které oblečení si vzít na sebe, aby mi pak nechybělo po zbytek týdne do pracího dne (což u svetrů či džínů je celkem podstatné).

Druhá věc je fakt, který zpozorovala moje spolužačka z gymplu - holky vypadají s cigaretami strašně. Uznávám, že některým mužům přidává cigareta na sex-appealu. Vždy se mi vybaví Al Pacino v Kmotrovi, jak sedí u svého psacího stolu a poslouchaje své mafiánské kumpány pokuřuje cigaretu. Z přítomnosti té cigarety vyzařuje jakýsi chlad, odměřenost, autorita.
Tito muži však nemají své ženské protějšky. Že prý Monica Bellucci vypadá přitažlivě s cigaretou? Ta by tak ale vypadala i v pytli od brambor. S přítomností cigarety to nemá nic společného.

Jeden z hlavních důvodů, proč bych nekouřila, je sebeovládání. Jsem hrdá na to, že se dokážu ovládat. Neškrábu si štípance, v zápalu hry vztahuji k míči zdravou ruku a ne tu v dláze, neutratím všechny prachy v peněžence za chlast. Kdybych se učinila na něčem závislá (cigarety, drogy, chlast, kofein, ...), své dlouho budované sebeovládání bych ztratila.

Také bych nekouřila kvůli svému zdraví. Za poslední rok jsem prodělala dva zápaly plic. Přestože jsem nyní už vyléčená, občas se mi stane, že mě plíce rozbolí. Je to pocit, jako by mi je někdo uvnitř drtil. Prý je to po zápalech běžné a bolest se vyskytuje i po několika letech. Potřebuji tedy, aby se mé plíce zregenerovaly a ne dále poškozovaly.

Avšak nejsilnější důvod, proč nekouřím? Kuřáci mi přijdou ubozí. Vidím to na své kamarádce, která se neustále vymlouvá na důvod, proč si zapálit. Naivně si namlouvá, že až si nabalí nějakého nekuřáka, tak ten samotný fakt ji donutí přestat kouřit. Už jsem se jí snažila vysvětlit, že dokud sama nebude chtít přestat, tak nikdy nepřestane. Řekla mi, ať mlčím. Nechtěla čelit pravdě.
Vidím to na známých u hospodského stolu, kteří si vyprávějí, jak si už stokrát řekli, že přestanou, a pak si pokaždé našli důvod, proč tu cigaretu zapálit.
Trochu mi je těch lidí líto, ale spíše na ně shlížím. Jsou slabí.

Vybavila se mi jedna vlastnost, která mi u sebe vadí - často řeknu něco nahlas a až poté si uvědomím, jak nevhodně ta věc zněla. Už kolikrát mi na to někdo reagoval: "Tak teď jsem se urazil/a." anebo se začali smát, protože má slova dostala dvojsmyslný sexuální podtón.
Není pravda, že bych mluvila dřív, než bych si všechno promyslela. Spíš mi unikne posluchačův úhel pohledu a jeho přecitlivělost na určitá témata (kupříkladu tělesná hmotnost).
Naštěstí se mi to nestává příliš často. Začala jsem si však dávat mnohem větší pozor na to, co se chystám říct, a myšlenky správně formulovat, aby se mi už nikdy nestala tahle situace:

- Byla jsem na něho hrubá?
- Ne. Spíš bezpáteřní.

Day 03 - My favorite movie

Mnoho let byl mým nejoblíbenějším filmem Moulin Rouge! z roku 2000.



Ten film je mistrovské dílo. Jednoduchý líbivý příběh, nezvyklá ale fungující kýčovitost, herci hrající na 110%, malebná vizuální stránka, jedinečně nakombinovaná hudba, výborně zvládnuté z režisérské stoličky atd. atd.

Také se mi strašně líbily myšlenky:
The greatest thing you'll ever learn is just to love and be loved in return.

Love is like oxygen.

Freedom. Beauty. Truth. Love.

Tento film jsem viděla už mnohokrát a vždy mě dokázal vtáhnout znovu do sebe. Ale momentálně si nejsem jistá, zda pořád stojí na nejvyšší příčce. Jeho zamilovaná naivita mě přestala oslovovat. Možná je to jenom dočasný stav, který doprovází můj cynický štít.

Možná je na čase si najít jiný nejoblíbenější film.

Day 02 - A photo that makes me happy

 

Fotografie, na kterou jsem narazila v knize časopisu Life "100 nejlepších fotografií minulého století". Šestiletý rakouský sirotek objímá nové botičky, které mu byly darovány Červeným křížem. Autor: Gerald Waller. Rok 1946.

Nechtěla jsem publikovat nějakou fotku, na které bych byla já sama. Napadlo mě sem dát snímek mého psa, ale nebylo snadné vybrat jeden, který by všechny předčil.
A tak jsem si vzpomněla na tuto fotografii, ke které se musím neustále vracet, protože mi z ní měkně srdce. Víc už říct nedokážu.

Day 01 - Fifteen interesting facts about myself

Inspiruji se kamarádčinným blogem.
Jsem tak trochu exhibicionistka. A tedy:

1. Jsem geek a vždy jsem byla. Není to nějaké pomýlení, které by mě náhle v určitém věku popadlo. Pamatuji si sebe v osmi letech, jak sedím na zemi před televizí, češu si vlásky a koukám na animovaného Spider-Mana. To je asi moje nejranější vzpomínka na superhrdinu. Od té doby jsem milovala příběhy boje dobra proti zlu. O lidech s nadpřirozenými schopnostmi a potřebou lidem pomáhat. Mimojiné jsem také psala webstránky ve svých 12 letech, net používám od svých 9 let, miluji filmy, vědu a sci-fi. Byla jsem na FF a skvěle bych si rozuměla s kluky z TBBT. Jo a také nosím brýle.

2. Nevěřím v nic. Měla jsem období svého života, kdy jsem četla astrologické rozbory a články o astrálním cestování. Teď už to považuju za sračky. Jsou to výmysly a nevěřím ani v osud, znamení, magii, v žádnou nadpřirozenou entitu, která by se dala považovat za boha. Někde jsem slyšela, že ve štěstí veří lidé, co nejsou seznámeni s velkými čisly. Jediné, v co bych ráda věřila, je karma, ale už jsem pochopila, že tak svět opravdu nefunguje.

3. Femmes fatales z filmů noir. Jsou mým vzorem. Není to dávno, co jsem objevila tento filmový žánr. Sofistikovaná soukromá očka, která převyprávějí děj. Dlouhé kabáty, fedory, černobělost, napnutá atmosféra. Humphrey Bogart. A krásné ženy, osudové ženy, které vypadají jako dámy a jsou schopny zatočit světem svou pouhou přítomností. Od té doby ujíždím na punčochách, podvazcích, kloboucích, rukavičkách a šátcích.

Rita Hayworth

4. Kostelní zvony. Ať jsem kdekoliv, vždy si uvědomím, jak tamější zvony bijí a porovnávám je s jinými, které jsem již slyšela. Všímám si toho, neboť před mým domem stojí kostel s naprosto kakofonickými zvony, které musím poslouchat už po většinu svého života. Vždy se ptám sebe samotné: Chtěla bych mít takové zvony před domem?

5. Nesnesu aroganci. Ono se říká, že srážka s blbcem je nejhorší. Ale i přes blbce jsem schopna se přenést, přes arogantní lidi ovšem ne. Co je smutnější: Čím víc stoupám po vzdělanostním žebříčku, tím víc arogantů potkávám. Ono se to nese ruka v ruce. Arogantní lidé si myslí, že jsou lepší než ostatní a ponižují je za to. Když potkám arogantního člověka, vaří se mi krev v žilách. Všichni jsme si rovni. Live and let live.

6. Miluji ujetý a absurdní humor. Cirkusáci Monty Pythoni. Muži, co zírají na kozy. Plešatá zpěvačka. Václav Havel. The Rocky Horror Picture Show. A je mi smutno, když si někdo poklepe na čelo a zeptá se mě, kolik jsem již toho vypila. Je mi smutno toho člověka, protože má zábrany dělat bláznivé věci.

7. Ať je to kluk. Času na rodinu mám ještě dost, ale jistě nejsem jediná, kdo už přemýšlel nad tím, jaké budou jejich děti. Cítím se jako klučičí máma. Chtěla bych chodit na jejich baseballové či hokejové zápasy. Vařit jim a pomáhat vybírat správné sako do tanečních. Učit je komunikovat s ženami a rvát se s životem. Udělat z nich správné chlapy. Vždycky se mi líbila soudržnost rodiny Corleonů v Kmotrovi. Matka a otec, čtyři synové, jedna dcera.

8. Mám strach tančit. Nejsem si jistá, odkud se ten strach vzal. Možná v tanečních, kde jsem měla lhostejného partnera, jenž mi zprotivil organizované taneční události. Vadí mi, že je tanec nepřirozený. Předepsané kroky, otočky, elán, který do něj musíš vložit. Když tu hudbu slyším, zachovala bych se zcela jinak. Baví mě "pařit" na hity z rádia, s tím nemám nejmenší problém. Líbí se mi Alesha a její energie a pohyby. Ale když vidím Ala, jak roztáčí tango před diváky - na jednu stranu se mi svírá srdce při představě, že bych tam měla být já, na druhou stranu té dámě strašně závidím.

9. Za mým krasopisem stojí hodiny snahy. Nikdy jsem nerozuměla lidem, kteří o sobě smutně prohlašují, že mají škaredé písmo. Proč s tím nic nedělají, když je to trápí? Mně se vždy líbilo tiskací komiksové písmo, a tak jsem se ho naučila. Také se mi líbila čárka, kterou se přeškrtává psací písmeno "t". Nelíbilo se mi psací písmeno "H", a tak vždy píšu tiskací. Možná to zní ujetě, ale já fakt nad těmihle věcmi přemýšlím.

viz Hellboyovy bubliny

10. Všemu se dá porozumět. Nevěřím tomu, že někdo nemá na nějaký obor tzv. "kapacitu". Vím, že jsem schopna pochopit cokoliv, pokud najdu správný úhel, správný způsob. Na gymnáziu jsem měla nejhorší známky z matematiky, ale ne z důvodu, že bych ji nebyla schopna porozumět. Z důvodu, že mě prostě bavily jiné předměty víc (cizí jazyky, biologie, chemie), a tak jsem jim obětovala svůj omezený čas. Matiku ve skutečnosti hodně obdivuji a ráda bych se jí věnovala ve svém volném čase.

11. Bojkotuji bulvár. A věřím tomu, že má letální účinek na čtenářovy mozkové buňky. Nechápu lidi, kteří si kupují tabloidy a čtou si, kdo se s kým vyspal a kdo se kde sesypal. Nedávno jsem byla u babičky a ta mi v jednu chvíli předala hromadu čtiva se slovy: "Na, dlouhovlásko, tady máš drby." Zasmála jsem se a uvažovala nad tím, jak přišla na to, že by mě něco takového mělo zajímat. Naštěstí jsem tam našla nějaký týdeník a přečetla si akorát rozhovor s Hanou Hegerovou. Docela sympatická dáma.

12. Vždy se vybarvím. Na posledním odběru krve mi sestřička nemohla najít žílu v loketní jamce, a tak mi zapíchla injekci do zápěstí. Bolelo to jak čert. Příští dva týdny jsem chodila s deseticentimetrovou modřinou všemožných barev a děsila své okolí. Hořce jsem vtipkovala, že mám násilnického manžela. Jsem tedy poněkud háklivá na modřiny a štve mě, když se někde potluču, neboť podlitiny jdou na mně výborně vidět.

13. Nikdy jsem nechtěla být princeznou. Ani jsem si nikdy nechtěla vzít svého tatínka. Místo toho jsem chtěla být malířkou, protože jsem strašně ráda kreslila. Pak celou základku jsem chtěla být spisovatelkou. Jediný kluk, kterého jsem si jako dítě chtěla vzít, byl Milánek z první třídy, s kterým jsem tehdy chodila. (Nemám vůbec tušení, jak se to stalo.)

14. Tyrkysová je moje nejoblíbenější barva. Je veselá a pozitivní. Dále mám ráda rudou, neboť je tajemná a smyslná, a ráda se oblékám do všemožných odstínů zelené. Bílá je taky krásná.

15. Bydlím v knižním království. Můj tatík je bibliofil, knihy sbírá celý život. Když na ně přestal mít místo ve své pracovně, začal je ukládat do obýváku, nad schodištěm a v mém pokoji. Když se ráno probudím, mám na očích poličky přetékající knížkami. Občas mě v noci probudí pád některé z nich. Nedávno táta uspořádával své knihy a já si všimla, že mi vedle postele stojí komínek. Myslela jsem si, že se pouze nevlezl do knihovny. Teprve později jsem pochopila, že byl určený pro mě. Knihy, o kterých si tatík myslel, že by se mi mohly líbit. Přišlo mi to milé.