Tíseň

Nemohu spát. Ležím na futonu, za který jsem vyměnila svou polorozpadlou postel, a spíš než prkna tlačící do žeber pociťuji tíseň v srdci. Je zvláštní, jaký fyziologický dopad na nás mají emoce. Chtěla bych vědět, jak přesně spolu emoce a srdce korelují. Nevím to, avšak cítím. What you don't know you can feel it somehow.

Před spaním jsem si projížděla Zeď svého spolužáka z filmu. Jeho zapálení pro produkci ve mně zanechalo pocit neschopnosti. Je hezké rozumět. Je pěkné mít nápady. Ale přece vím, že to samotné nic neznamená. Nestačí to.

Zase ten nepříjemný pocit, že nejsem dost dobrá. Rozhodla jsem se tehdy správně? Mám hlavu na mnohem obtížnější úkony. Mohla jsem dělat do vědy. Mít celkem jistou, váženou budoucnost. Nyní se setkávám s lidmi, kteří se mě nadřazeným tónem ptají, co s "tím" hodlám dělat, a znalecky informují o tom, že budu zaměstnání hledat velice obtížně. Vážená nejsem. Podceňují můj intelekt i průbojnost. Zároveň si uvědomuji, že tohle je zkouška. Zda jsem dostatečný charakter, abych ty stěry a pohrdání ustála. Vlastně jsem odvážnější než mnozí, kteří se rozhodli následovat rozumnou a dostupnou kariéru. Akorát že v jejich očích se nejedná o odvahu, nýbrž o naivitu.

Těší mne, že mám kolem sebe i lidi, kteří mě mají rádi i tak. Buď mi věří, že to zvládnu, anebo je moje kariéra nezajímá a mají mě rádi za jiné věci. Kariéra je pro mnohé lidi jejich celým životem. Pro mě ne a nepřeji si, aby byla.

Mám strach. Nevím přesně, co dělám, ale dělám to. Rozjíždím svůj první projekt.